My ženy se rodíme celé
Říkají, že tato zoufalá potřeba někoho milovat, která se někdy projevuje spíše jako neštěstí než jako dar, se tak nějak rodí z myšlenky romantické lásky, která se zformovala v našich myslích, když jsme byly ještě malé holčičky . Říká se, že za všechno mohou karikatury Disney a pohádky, které nám vyprávěli. Z těch okouzlujících princů, kteří nás museli zachránit a my čekali marně.
Před hrady, draky a princeznami existovalo ovoce, které vysvětlovalo lásku. Bylo to jablko, ne jedno z těch otrávených, ale vysvětlovalo pravý význam toho pocitu, který hýbe světem.Byl to Platón, řecký filozof a spisovatel, kdo o tom mluvil, kdo dát smysl všemu ve svém Symposiu vyprávěl to, co se pro nás stalo absolutní pravdou.
Snad už Platón pochopil, že bolest srdce, která se silně projevila po neúspěšných vztazích, ví, jak být nesnesitelná. A pro něj existovala jen jedna cesta, jak umlčet utrpení, a to najít svou spřízněnou duši, druhou polovinu jablka.
Ano, protože podle filozofa nebyli muž a žena dávno nic jiného než jedno. Krásné, dokonalé a nedělitelné. Přesto se Zeus, závistivý na všechnu tu nádheru, rozhodl rozdělit toto stvoření na dvě části, a tak předurčil obě poloviny, aby se navzájem hledaly a pronásledovaly, aby se zoufale toulaly světem, aby se znovu spojily a tak znovu našly dokonalost.
Pouze setkání s druhou polovinou jablka tedy může umlčet zoufalství srdce i duše. Může obnovit ten pocit naplnění a dokonalosti, který všechny lidské bytosti hledají a který mohou získat pouze vzájemným sjednocením.
Tak jsme to taky udělali, neúprosně a bez odevzdání. Strávili jsme roky hledáním té spřízněné duše, která dokáže zaplnit nepřítomnost, vyplnit prázdnoty a doplnit podstatu. Dělali jsme to neúnavně a stále tomu věřili, i když už jsme k tomu neměli důvod, i když láska měla formu závislosti.
Zoufale jsme lpěli na naději, že toto znovu sjednocené jablko vyřeší největší ze všech hádanek. Protože abychom vysvětlili hořící oheň a vášeň, bušící srdce a hroudu, která přetrvává a přetrvává víc než úder pěstí do žaludku, museli jsme věřit v něco, co je větší než my a celá naše existence. A udělali jsme.
Romantické, sugestivní a fascinující. Mytologický. Ano, protože spřízněné duše jsou mýtus a jakkoli krásné to může být, i když nám to může pomoci vysvětlit to, co se zdá nevysvětlitelné, není to skutečné. Protože pravdou je, že se rodíme celí.
Nejsme součástí mužského těla, ani jeho polovinou. Rodíme se jedineční, kompletní a nedotčení. Máme tělo, hlavu, srdce a duši. A ano, máme také mezery, které je třeba vyplnit, a nedostatky, ale právě ty nás dělají lidmi, nedokonalými. A nikdy nebude nikdo jiný, kdo by nám dal hodnotu, protože to k nám od přírody patří. A jedině nabytím tohoto vědomí můžeme přestat hledat v druhých to, co už máme.
Protože druhá polovina jablka neexistuje, protože my jsme ty dvě poloviny, spojené a neoddělitelné. A láska není nic jiného než setkání dvou celých, úplných a nedokonalých jablek.