Konec lásky
Není nic neuvěřitelně kouzelnějšího, romantičtějšího a uklidňujícího než „Navždy“, které exploduje v srdci a je šeptáno tomu druhému ve formě příslibu a varování v těch chvílích věčné dokonalosti, které jsou naše a nikdo jiný.
Dokonalé, takhle vypadá láska zevnitř i zvenčí, když se na ni dívá očima těch, kteří ji prožívají. Když jediná touha, která doprovází usínání a probouzení, je zůstat navždy spolu s tím druhým.
Dokonalost ale, víte, není něco, co patří tomuto světu a nám, kteří přesně zachováváme svou lidskost v nedokonalostech, které nás charakterizují a které nevyhnutelně ovlivňují i milostné příběhy.Ty, které si přejeme, aby vydržely věčně a které místo toho už jasně vytiskly konec, který opravdu nechceme vidět.
Ale jako všechno, i láska má svůj začátek a konec. Výjimečné před tím často odhaluje to nejlepší z nás, tu, kterou velkoryse ukazujeme druhému, a potom představuje epilog, kterému jsme nikdy nechtěli čelit, který nás nutí smířit se s tím, co je pravděpodobně nejvíce náš život.
Protože v tom podobenství není žádná část, která by dokázala vysvětlit, jak se dostaneme do bodu, kdy se to „My“, budované s nasazením a vážností, vrací, aby se oddělilo a stalo se samotou. Protože je to to, na co se pak soustředíme, na ten nepřekonatelný pocit prázdnoty, který zanechává toto spojení nyní rozdělené. O neschopnosti vrátit se do života a udělat to sám.
Toto je příběh, který rezonuje v každém z nás a zdá se, že se silou dotýká všech těch srdečních akordů, které jsme přestali hrát, abychom netrpěli.Protože čelit změnám není nikdy snadné a o to víc, když se týkají srdce. Protože pokaždé, když věci nejdou tak, jak mají, máme pocit, že jsme selhali. Máme pocit, že jsme ztratili něco, co je pro nás a celou naši existenci příliš důležité, něco, co se už nikdy nevrátí.
Přesto konec lásky není nikdy skutečným koncem, nebo alespoň ne tak, jak jej chápeme. Protože jakkoli je těžké přijmout, že se všechno změnilo, že se ty vady toho druhého změnily v něco nesnesitelného, že se nedodržely sliby a zhasl plamen, který hořel, to pouto zůstane. Udělá to, i když to bude zbaveno veškerého významu, i když se naučíme nechat to jít, aby uvolnilo místo v srdci pro vše, co přijde později.
Protože konec lásky není nikdy konec. Není to proto, že to, co bylo, v nás vždy zůstane, i když se zdá, že vzpomínky vyblednou.Udělá to s učením, s těmi zkušenostmi, které v dobrém i zlém zaplnily mezery, prohrabaly se pochybnostmi, přinutily nás snít a donutily nás růst a měnit se. Není to proto, že pouhá skutečnost, že láska existovala, se všemi těmi slovy, gesty a sliby ji učinila věčnou. A tohle je jeho "Navždy" , i když nemá tvar, jaký jsme očekávali.
A není to proto, že každý konec má svůj začátek a přesně tam se znovuzrodí láska. Znovu a znovu.