Jsem milenka ženatého muže
Ve slovnících termín milenka označuje ženu, která má sexuální a romantický vztah s mužem provdaným za jinou ženu. Definice se mění, z textu na text, s některými více slovy a některými méně. Ale koncept samozřejmě zůstává stejný.
To, co není institucionálně řečeno, se však týká pochopených, autentických a protichůdných pocitů, které zažívá každá žena, která se rozhodne být milenkou. Protože je jasné, že pro ostatní jsme jen bouráci rodin, ti, kteří se nemorálně vsouvají do životů druhých.Představte si, že máme právo mluvit o citech nebo lásce.
A přitom právě ty nás posouvají k člověku a ke všem těm situacím, které nám brání žít vztah tím nejtradičnějším způsobem. Říká se, že máme rádi prohřešky, a proto se stěhujeme, ale ujišťuji vás, že to tak není. Není to proto, že by mě všechny ty věci, které se zdají samozřejmé a triviální, jako procházka v parku ruku v ruce, snídaně v baru ve městě a polibek na dobrou noc každý večer, mily jako vzduch. A na rozdíl od těch, kteří všechny tyto věci mají, ale z nudy si jich neváží, po nich toužím víc než po čemkoli jiném na světě.
A někdo by mi mohl říct, že je to moje volba být s mužem vdaným za jinou. A ano je. Je to volba, kterou jsem dělal každý den od té doby, co jsem ho potkal, a rozhodl jsem se následovat své srdce. Protože je to on, kdo hýbe světem a lidmi. On je ten, kdo mě posouvá.
A já se od něj opravdu nemůžu držet dál, i když si říkám, že tohle by možná byla ta správná volba.Ale správně pro koho? Je vzdát se lásky a citů opravdu rozhodnutím, které mě může udělat šťastným? Protože ačkoliv existuje tisíc důvodů, proč tento příběh zastavit, je jeden jediný, který mě přesvědčí, abych to nedělal, a tím je láska.
A nemá smysl v tom všem hledat logiku nebo racionalitu, protože kdyby láska byla něco racionálního, mohl bych toho říct dost. Udělala bych to pro sebe a pro ty drobečky, které už mi nestačí. Udělal bych to proto, že i přes to, že se ke mně i po letech vždy vrací, ručí a ujišťuje toho druhého o všechen svůj čas, zatímco mně z něj zbyly zbytky. Chtěl bych, protože jediné sliby, které si dáváme, je být tu jeden pro druhého, nemluvě o časoprostorových referencích, které potřebuji.
A přesto to všechno stále nestačí k tomu, aby mě od něj udrželo dál. Protože já se bez něj neobejdu jako on beze mě. Je to zvláštní, zmatený a intenzivní způsob, jak zažít lásku jako pár, i když jsme spolu nikdy ve skutečnosti nebyli.
A přesto je to právě tento nedokonalý způsob, díky kterému se cítím naživu, který mi dává jistotu něčeho, i když nestabilního a v neustálé ztrátě rovnováhy. Ale je, a to samo o sobě stačí.