Omlouvám se svému bývalému
Sledoval jsem jeho telefon a také jeho soukromou poštu. Chodil jsem znovu a znovu, abych se podíval na jeho historii prohlížení. Udělal jsem scénu před přáteli i neznámými lidmi a šel za ním. A jako by to nestačilo, začal jsem také kontrolovat sociální pohyby a skutečné pohyby jejích přátel, které jsem považoval za podezřelé.
Křičel jsem, plakal jsem a pak jsem se omlouval, abych znovu udělal ty samé chyby. Stydím se za to, co jsem udělal? Rozhodně ano. Udělal bych to znovu? Ne.
Když se podíváme zpět, některé více a některé méně, najdeme stopu věcí, které jsme udělali nebo řekli, kterým se dalo předejít. Jsou to slavné chyby, které děláme, abychom vyrostli, abychom se stali skvělými, abychom se naučili ty nejcennější životní lekce. Ale chyby, které jsem za sebou nechal, musím přiznat, jsou opravdu gigantické a také trapné.
Dnes jsem daleko od těch strachů, které se zrodily zevnitř a napadly mou mysl a tělo, což vedlo k žárlivosti, posedlosti a paranoie. Dnes tu dívku, která se v očích všech zdála šílená, bych ji nechtěl znát ani přes obraz. Ale ta dívka jsem byl já a já se s tím musím vypořádat.
Uplynuly roky a já si dokonale pamatuji všechno, čím jsem svého ex vystavil. V té době se nezdálo tak vážné špehovat její profil na Facebooku, tím méně pochybovat o jakékoli jiné ženské bytosti, která byla součástí jejího života. Byli jsme oba krásní a mladí a také velmi dvoření.A to mi stačilo k dokonalému alibi.
Pokud ho ale příliš neznepokojovala přítomnost nápadníků, kteří vyznávali lásku a žádali o důvěru a respekt, tak mě to děsilo. Protože jsem měla pocit, že bez něj a bez jeho lásky nemůžu žít a tak jsem se bála, že všechno ztratím, že jsem se zbláznila. A doslova jsem to udělal.
Takže dnes si všechno pamatuji, jako by to byla noční můra prožitá předchozího večera. Pamatuji si pocity, které jsem nedokázal potlačit, ty, které mě zasáhly jako násilná rána pěstí do žaludku. Pamatuji si vztek a výkřiky zoufalství, pláč v každou denní i noční hodinu. Plány pomsty a dobře promyšlené strategie, jak zjistit, jestli mě podvádí, nebo jestli ho někdo, koho znám, napadá.
A jeho ujišťování bylo málo platné, protože v mé mysli bylo zaseto semínko pochybností a rostlo víc a víc, pohlcovalo všechnu jasnost, která by měla patřit lidským bytostem.Telefonáty uprostřed noci, aby se ujistil, že je doma, neustálé kontroly smartphonu, zprávy a odchozí hovory, trapné hádky na ulici a žádosti, aby nezdravil nebo nemluvil s dívkami ve skupině, které se usmály na něm bylo všechno na pořadu dne.
Spotřebovali ho, mě roztrhali. A s těmito premisami je jasné, že příběh měl skončit. A to je asi v pořádku, protože to byl osud. Protože jsem si možná měl sáhnout na dno, abych se naučil, jak jít nahoru. Ale roky ubíhaly a já na ten příběh nedokázala zapomenout, protože nemůžu zapomenout, čím jsem se stala a čím jsem ho prožila.