Poctivost se vždy vyplatí, ale často je téměř přirozené udržovat něco uvnitř, které je příliš hanebné. Skutečný problém vzhledem k nedávno zveřejněné studii.
Vědci z Columbia University pozorovali, co se stane s duševním zdravím, pokud má někdo tajemství. Vedoucí autor studie, Dr. Michael Slepian, se k této otázce vyjádřil: „Téměř každý si zachovává tajemství a může poškodit naše blaho, naše vztahy a naše zdraví“.
Tým provedl rozhovor s 1 000 účastníky, aby zjistil, kolik pocitů viny je spojeno s jejich tajemstvím, jak často si mysleli o každém tajemství v měsíci před průzkumem a kolikrát se ho pokusili skrýt. Cílem bylo změřit úrovně hanby a viny, které jsou na rozdíl od základních emocí, jako je hněv a strach, soustředěny na sebe. Emotion noviny American Psychological Association publikovaly výsledky, které se zdály být velmi zvláštní. Studie ukazuje, že lidé, kteří mají uvnitř určitá tajemství, za která se stydí, často o tom přemýšlejí. Vědci zjistili, že ti, kteří se cítí stydět, se cítili malí, zbyteční nebo bezmocní. Na druhé straně existuje jiná analýza subjektů postižených hlubokou vadou. Ve skutečnosti byly spojovány hlavně s pocity napětí, lítosti nebo lítosti . Nebylo však prokázáno žádné spojení mezi ostudou nebo vinou a utajováním tajemství.
Podle autorů studie je cokoli spojeného s duševním zdravím, fyzickým vzhledem nebo předchozím traumatickým zážitkem součástí pojetí hanby. Pocit viny se týká spíše tajemství lží, narušení důvěry nebo zranění jiné osoby.
Snaha nemyslet na tajemství, která uchováváme, by mohla pomoci našemu zdraví. V některých případech je však snazší říci, než udělat. Pokud se snažíte něco nechat jít, radu dr. Slepian se pokouší nebere to osobně. Vina se ve skutečnosti zaměřuje na to, co dělat dál. Proto by schopnost přechodu ze studu na vinu měla lidem pomoci lépe spravovat svá tajemství a jít dál.